Aleš Matura - Genealogie

Vážení návštěvníci mých stránek,
v této sekci nabízím zájemcům o hlubší poznání rodinných vazeb mezi českými panovníky možnost seznámit se s genealogií českých knížat a králů.

Každý jen průměrně historicky vzdělaný člověk asi ví, že Karel IV. byl po matce Elišce potomkem Přemyslovců nebo že většina našich panovníků od prvního historicky doloženého českého knížete Bořivoje I. v 9. století až po posledního rakouského císaře blahoslaveného Karla I. (jako český král Karel III.) ve století 20. tvoří nepřerušenou genealogickou linii, která je během toho tisíce let jen v pěti případech dotčena přechodem nástupnictví přes ženského člena rodu (Eliška Přemyslovna, Alžběta Lucemburská, Alžběta Habsburská, Anna Jagellonská a Marie Terezie Habsburská).

Méně lidí už ovšem ví, že také všichni "přiženění" králové, kteří vládli na základě dědických práv svých manželek, byli přímými potomky Přemyslovců, ať již šlo o Jindřicha Korutanského, Rudolfa I. Habsburského, Jana Lucemburského, Albrechta II. Habsburského nebo Ferdinanda I. Habsburského. A tak všichni panovníci, kteří u nás kdy vládli, včetně zvoleného "husitského krále" Jiřího z Poděbrad, nebo dokonce i všech protikrálů, jakými byli například Matyáš Korvín, Fridrich Falcký nebo Karel VII. Albrecht Bavorský, byli sice příslušníky různých rodů, ale dohromady tvořili jednu českou královskou rodinu, v níž byl každý příbuzný s každým.

Pouze u dvou českých králů - Jiřího z Poděbrad a Matyáše Korvína - se mi doposud nepodařilo prokázat jejich přímé genealogické napojení na Přemyslovce. Tito vládci patřili k české královské rodině jen díky svým manželkám. V případě Jiřího z Poděbrad existuje jistá možnost, že byl vzdáleným potomkem Přemysla II. Otakara přes jednu z jeho nemanželských dcer, nicméně jedná se prozatím spíše o nepříliš podloženou hypotézu. U Matyáše Korvína není možno dovodit ani to.

Podrobnosti ohledně nainstalování programu GenoPro a jeho nastavení naleznete v podstránce aristokracie - rodokmeny.

 

Otázka nástupnictví

Ostatní varianty:

Nelegitimní přemyslovská primogenitura:

Kromě výše uvedených možností nástupnictví na český trůn, existuje ještě několik dalších. V prvé řadě by přicházela v úvahu tzv. nelegitimní přemyslovská primogenitura. Oč jde? Je obecně uznávaným faktem, že původní česká dynastie Přemyslovců vymřela po meči Václavem III. v roce 1306. Po krátkém intermezzu, kdy vládl v letech 1306-1307 Rudolf I. Habsburský, coby manžel vdovy po Václavu II., přešlo dědictví po přeslici na Jindřicha Korutanského, jako manžela dcery Václava II. a sestry Václava III. Anny, a posléze na Jana Lucemburského, jakožto manžela Anniny mladší sestry Elišky. Byla to běžná praxe, byť ani v tomto případě se léta 1306-1310 neobešla bez složitých diplomatických jednání i vojenských konfliktů mezi jednotlivými uchazeči a jejich příznivci. Nicméně, Přemyslovci tak docela nevymřeli. Roku 1306, v době smrti Václava III., žili minimálně dva muži, kteří o sobě mohli oficiálně prohlásit, že jsou syny českých králů. Jednalo se jednak o Jana VII., řečeného Volek, který byl nemanželským synem krále Václava II. a jisté Anežky (snad ze Schauenburku). Tento Jan Volek zemřel teprve 27. 9. 1351. O trůn se nikdy neucházel, věnoval se duchovní dráze. Od roku 1310 byl vyšehradským kanovníkem, od roku 1334 dokonce olomouckým biskupem. Po celý život patřil do okruhu blízkých své nevlastní sestry - královny Elišky Přemyslovny - i jejího syna Karla IV. Druhým žijícím Přemyslovcem byl opavský vévoda Mikuláš I. (* 1255/56 - + 25. 7. 1318), nemanželský, avšak legitimní, syn krále Přemysla II. Otakara a dívky zvané Palcéřík, která bývá obvykle ztotožňována s Anežkou z Kuenringu. Byl tedy nevlastním bratrem krále Václava II. a strýcem Václava III. Několik let po jeho narození se král Přemysl těšil naději, že Mikuláš po něm usedne na trůn českých králů. Nebylo by to nic tak výjimečného. V českých dějinách k tomu existoval precedens v případě Břetislava I. Bojovného, který byl synem českého knížete Oldřicha a jeho druhé manželky Boženy. Sňatek však nebyl nikdy oficiálně uznán, a to z toho důvodu, že Oldřich byl v době narození Břetislava ženatý a dokonce snad i sama Božena byla vdaná za jakéhosi Křesinu (spojení Božena Křesinova připouští jak možnost, že šlo o Boženu, dceru Křesinovu, tak také, že mohlo jít o Boženu, Křesinovu ženu). V každém případě byl Břetislav považován za nemanželského a pouze díky tomu, že byl ve své generaci jediným žijícím Přemyslovcem a že disponoval dostatečnou vojenskou mocí, aby nenechal nikoho na pochybách, že své dědictví uhájí, se stal po otcově smrti českým knížetem. Na přelomu 13. a 14. století však již byla situace ve střední Evropě poněkud jiná, než v první polovině století jedenáctého. Přemysl Otakar II. dosáhl papežské legitimizace svého syna Mikuláše s dobrozdáním, že mu nesmí být bráněno v žádných postech světských či duchovních, avšak také s dovětkem, že se těmito posty v žádném případě nerozumí dědické právo na český trůn. Z tohoto důvodu se pak Přemysl rozvedl a uzavřel nové manželství, z nějž se roku 1271 narodil budoucí král Václav II. Mikuláš sám se nikdy českým králem netituloval a nikdy také se svými nároky přímo nevystoupil. Již mezi lety 1283-1285 se prestižně oženil s Adélou Habsburskou (+ 1313), příbuznou římského krále Rudolfa I. Habsburského, a jejich potomci vládli dalších 6 generací jako vévodové a knížata opavská, ratibořská, krnovská a hlubčická až do skutečného vymření dynastie vévodou Valentinem Hrbatým 13. 11. 1521. Dědictví opavských Přemyslovců po přeslici je poněkud složité a dosud jsem je nezpracoval.

 

Potomci Jiřího z Poděbrad:

Další možností nástupnictví na český trůn jsou potomci "Husitského krále" Jiříka z Poděbrad. O tom, že by skutečně mohli nastoupit na český trůn se nikdy vážněji neuvažovalo, avšak je to jedna z možností.

Potomci Fridricha Falckého: zde

Reálnější možností české královské sukcese je linie "Zimního krále" Fridricha Falckého. Fridrich byl ve své době hlavou mocného říšského rodu Wittelsbachů. Po smrti svého otce Fridricha IV. se v roce 1610 stal falckrabětem rýnským, který patřil mezi tzv. kurfiřty - tj. říšská knížata s právem volit římského krále. Do tohoto exkluzivního klubu patřil i český král. Fridrich byl navíc zetěm anglického a skotského krále Jakuba I. (VI.) Stuarta, ikony tehdejších evropských protestantů. To byl také hlavní důvod, proč české povstalecké stavy Fridricha roku 1619 zvolily českým králem. Jeho panování bylo nicméně krátké. Z Anglie se pomoci nedočkal a bitvu na Bílé hoře prohrál. Již roku 1620 tedy přišel o českou korunu, o tři roky později pak i o zbytek svého panství v Rýnské Falci. Kurfiřtský hlas byl již roku 1621 přenesen na mladší wittelsbašskou větev vládnoucí v Bavorsku. Přestože Fridrich v českých zemích vládl jen něco přes rok, zapustil jeho rod v naší zemi kořeny hlouběji. Královské důstojenství se totiž neomezovalo pouze na Fridricha samotného, ale také na jeho prvorozeného syna Jindřicha Fridricha, kterého v dubnu 1620 český sněm přijal za budoucího českého krále (tzv. mladší král) Jindřicha II. Tento však nepřežil svého otce a zemřel již roku 1629 bez potomků. Pokračovatelem Fridrichovy linie byl jeho mladší syn Karel I. a vnuk Karel II., který však zemřel roku 1685 bez potomků. Přes jeho mladší sestru Alžbětu Šarlotu by pak dědictví české koruny přešlo na jejího manžela Filipa I. Orleánského, mladšího bratra francouzského krále Ludvíka XIV. Alžběta Šarlota se tak stala jakousi pramatkou všech dosavadních 12 generací orleánských Bourbonů. Od roku 1883 by tak českým králem byla vždy hlava rodu Kapetovců až k současnému pretendentovi francouzského trůnu Jindřichovi, který do smrti svého otce roku 1999 používal titul hrabě z Clermontu, od roku 1999 pak užívá tituly hrabě pařížský a vévoda francouzský.

Potomci Karla VII. Albrechta Bavorského: zde

Zřejmě poslední možnou variantou následnictví českého trůnu je potomstvo bavorského vévody a kurfiřta Karla Albrechta, který po smrti císaře a krále Karla VI. Habsburského vojensky napadl země, které zdědila Marie Terezie, a po dobytí Prahy se dal 7. 12. 1741 provolat českým králem. Koncem roku 1742 však Marie Terezie dobyla Čechy zpět a panování "Karla III.", který byl v letech 1742-45 jako Karel VII. také římským císařem, celkem neslavně skončilo. Karel, který odvozoval svá práva na habsburské země jednak jako přímý potomek, ovšem po přeslici, Ferdinanda I. jednak jako manžel dcery Josefa I., měl pouze jediného syna, který pod jménem Maxmilián III. Josef vládl až do své smrti roku 1777 v Bavorsku. Případné "české dědictví" by pak připadlo jeho starší sestře Marii Antonii, která se provdala za saského kurfiřta Fridricha Kristiána I. z dynastie Wettinů (z jiné větve téhož rodu pochází např. anglická královna Alžběta II., belgický král Filip I. nebo bývalý bulharský car a premiér Simeon II.) Od nich pak vede nepřerušená linie 8 generací saských králů (do roku 1918) a jejich dědiců.

© 2008 - 2015 Mgr. Aleš Matura